Živej sen

Úsvit sbírá se v den,
noční můra tě zebe,
stále máš strach,
že tohle nebyl jen sen,
kterej se ti teď právě zdál,
a byl tak živej, že bys přísahal,
žes u bran říše hrůzy stál,
a sám sobě lhal.

Že ty nejsi vrah,
a že za všechny slzy,
může jen prach,
a taky plíseň a pach,
co tu plní každej prázdnej kout,
že nejsi žalobce a nejsi soud,
a katem horší je být tíhy pout,
v nichž nelze se hnout.

Svoji vůli si dal,
na oltář vyšší rasy,
tys chtěl prostě žít dál,
tak si všem ukázal,
sílu co živí to soukolí,
co s vlastní velikostí zápolí,
sílu kterou má dav,
sílu sehnutých hlav.

Živé sny nás děsí,
kdo a proč na nás mluví,
odhaluje běsy,
které spaly kdesi,
kam teď nedohlédne žádný z nás,
kde pýcha lidí působí jak hráz,
snad jednou setkáme se všichni zas,
mimo prostor a čas.