Už dlouhé roky hledám cestu

Už dlouhé roky hledám cestu,
jak si uplíst z víry vestu,
vestu, která mne ochrání,
před návyky co mi brání,
najít radost - prožít štěstí,
každé ráno rána pěstí,
nepomáhaj kouzla – triky,
z klobouku ezoteriky.

Už dlouhou dobu hledám kolej,
na níž křivdy nejmíň bolej,
kde se vlastní úcty zbytky,
skromně krčej u výhybky,
někdo na ni napsal šmírem,
buď v rovnováze s Všehomírem,
ta prostá věta hladí duši,
jen težší je to než kdo tuší.

Jak to provést nemám zdání,
snad desatero přikázání,
zprostředkuje milost shůry,
a zaplaší noční můry,
ve kterých jenom těžko mohu,
jedinému věřit Bohu,
snad pomohou zahnat smutky,
modlitby a dobré skutky.

Pochybnost však ve mně klímá,
a tak s očima oteklýma,
probouzím se denodenně,
ač ceny stoupaj klesám v ceně,
snad jsou to slova Stvořitele,
že každý lehá jak si stele,
chce dát mi šanci z níž mne zebe,
prej můžu zkusit věřit v sebe.