Truhla na vzpomínky

Hlava už je více méně truhla na vzpomínky,
hůře vidím na čtení a lépe do lidí,
v uších občas zní mi zvuky staré hrací skřínky,
a čekám zda čas svědomí mé trochu poklidí.

Srdce sem tam vyťukává zprávy morseovkou,
chodit se dá ovšem pořád bez holí,
klíče, mobil, peněženka, ti se baví schovkou,
skleróza je príma v tom že vůbec nebolí.

Tak budoucnost věštím si z kávové sedliny,
a nevidím víc než mazlavé bláto,
než selžou játra, plíce či ledviny,
vrátit chci chvíle co stály za to.

Objednat šampus a jahody v míse,
a překrásné ženě šeptat zas básně,
najít tu hranici kam dojít smí se,
než řekne "nezkaž to, je mi tak krásně".

Poručit druhou lahvinku na ledu,
hladit ji zápěstí, prsty a dlaně,
uvidět v jejím zasněném pohledu,
odlesk co naznačí, že skládá zbraně.

Tak budoucnost věštím si z kávové sedliny,
a nevidím víc než mazlavé bláto,
než selžou játra, plíce či ledviny,
vrátit chci chvíle co stály za to.

Hlava už je více méně truhla na vzpomínky,
a šanci něco změnit mám dost ubohou,
za útěchou obracím se na dno vinné sklínky,
vzpomínky a víno snad mi pomohou.

Vrátit ty chvíle co stály za to,
než selžou játra, plíce či ledviny,
ač nevidím nic než mazlavé bláto,
když budoucnost věštím si z kávové sedliny.