Nejsmutnější ráno

Noc byla tak černá
jako křídla vran,
které se i tenhle podzim
slétly ze všech stran.
Člověk je jak peří,
hříchy předků drán,
a pak přijde ráno nejsmutnější
ze všech smutnejch rán.

Poklad v lidském srdci
byl už rozebrán,
ega brousí hrany,
i u dost ostrých hran.
Už pokušení slézá
hradby městských bran,
a pak přijde ráno nejsmutnější
ze všech smutnejch rán.

Na lítost a kdyby
není zřetel brán,
Kristova krev stéká
z otevřených ran.
Ten příběh jako včera
dnes jinde bude hrán,
a pak přijde ráno nejsmutnější
ze všech smutnejch rán.

Z vásně i ze vzteku,
tak je to u lidí,
vůně všech doteků,
proud vody uklidí.

Z vášně i ze vzteku,
tak je to u lidí,
vůně všech doteků,
proud vody uklidí.