Kavárenský song

Miluju ty kavárny do kterých slunce září,
sklenka sektu na stole je jak svíce na oltáři,
miluju ten okamžik kdy káva zvolna chladne,
prošlá noc jak pěna z cappuccina ze mne spadne.

V tomhle starém chrámu snad zastavil se pohyb,
vzduch je místo kadidla plný vůně Cohib,
úsměvy a úklony jsou tu přijatelná klišé,
jak příběhy vyšlapané do koberce z plyše.

Tak pozoruji okolí a čas se zvolna vleče,
pracovně dnes zařazen do role povaleče,
tak pozoruji okolí a oči se mi klíží,
sám svatý patron kaváren na můj výkon shlíží.

Pátý kroužek na stole po šumivém víně,
svědčí že jsem talentem v nové dispciplíně,
jak užít čas před obědem se zcela čistou hlavou,
ač textové zprávy s maily stále vzduchem plavou.

Vltava si o Praze monolog svůj teče,
lidi žasnou nad pánem co polyká meče,
tahle řeka dělí vše na nové a staré,
a já od smlouvy na zítřek nemám žádné paré.

Tak pozoruji okolí a čas se zvolna vleče,
pracovně dnes zařazen do role povaleče,
tak pozoruji okolí a oči se mi klíží,
sám svatý patron kaváren na můj výkon shlíží.